Mlsný potkan

Tomáš Jíra

V deratizátorské praxi se setkáváme s desítkami případů, kdy jsme nuceni se vypořádat s chytrostí potkana obecného. I když je to kombinace vrozených pudů, úžasné schopnosti učit se z prostředí, přizpůsobit se podmínkám, ve kterých žije či ve kterých se ocitl, stejně nám připadá, že je, mírně řečeno, vychytralý až běda.

Jednoho takového šikulu jsme potkali v obchodě s potravinami řetězce Delvita. Vzhledem k tomu, že tento řetězec již v ČR nepůsobí a na našem území měl stovky prodejen, nevidím problém název uvádět. Navíc tento vychytralý hlodavec nevyhledával společnost zákazníků, aby na ně žertovně vykukoval zpoza regálu s pečivem, ale pohyboval se výhradně ve skladových a technických  prostorách.

Jako vždy začátek byl zcela banální… Při pravidelné dvouměsíční kontrole vyložených nástrah v deratizačních staničkách jsme byli upozorněni na nález několika poškozených kusů zboží, s tím, že se s největší pravděpodobností jedná o škody způsobené myšmi. Už při letmém ohledání prostoru bylo jasné, že myšky jsou v tom nevině. Nalezený trus hovořil jasně… máme ve skladu potkana nebo dokonce několik. Vzhledem k povaze provozovny a způsobeným škodám nebylo nač čekat.

Nejsnazší způsob je vždy volen jako první. Do prostoru jsme rozmístili deratizační staničky s požerovou nástrahou. Zpravidla funguje tak, že svou vůní láká potkana – je vyrobena tak, aby byla natolik atraktivní, že jí dají hlodavci přednost před ostatními lákadly v prostoru, ať už se jedná o uskladněné obilí v sile nebo třeba cereálie ve skladu. Pak nastává čekání. Potkan na rozdíl od myšek není, jak jsme naznačili výše, žádný ňouma… Má velmi dobře vyvinutou tzv. neofobii, tedy obavu z nových věcí (nutno přiznat, že v tomto případě oprávněnou).

Je-li jedinců více, bývá vyslán „ochutnavač“, zpravidla mladý člen tlupy, aby šel a ochutnal novou lákavou mňamku. Poté ostatní potkani sledují, jak mu to chutná a zda mu nové jídlo neuškodilo. Z tohoto důvodu jsou moderní nástrahy na bázích látek jako bromadiolon, difenacoum apod. formulovány tak, aby k otravě docházelo po delším časovém úseku od požeru, a to zpravidla tři a více dní. Pak už si ani nejchytřejší potkan nespojí obtíže svého kolegy s potravou konzumovanou před třemi dny.

Pokud je potkan v prostoru sám, nezbývá mu než to testovat sám na sobě, což je vždy méně snadná varianta, než nasadit krk někoho jiného. Takže, když jsme se na místo vrátili na kontrolu, byly všechny nástrahy netknuté, zato nám personál předložil nákupní košík s poškozenými potravinami. Dobře… nejsnazší cesta nemusí být vždy nejúčinnější.

Věděli jsme, odkud potkan do skladu přichází, ale nebylo možné stavebně technickými prostředky pronikání zamezit. Nastražili jsme tedy nedaleko vstupu živolovnou past, lidově zvanou sklopec a do ní jsme umístili návnadu, které zpravidla žádný potkan neodolá – hlavu z makrely. Pokud Vás nenapadá, proč zrovna hlavu, vysvětlení je jednoduché. Je to jediná věc ze zakoupené uzené makrely, kterou můj kolega nejí J

Žádný potkan takové voňavé lahůdce zpravidla neodolá. No žádný nebylo v tomto případě zcela přesné. Tomuhle to bylo absolutně jedno. Makrela v živolovce byla netknutá a nákupní košík s ochutnanými potravinami se plnil. Jistě Vás napadlo, že by bylo možné podívat se, čemu potkan dává přednost podle nakousaných potravin a zvolit to jako návnadu. Velmi jednoduché. Nás to napadlo také. Naneštěstí škála „ochutnaných“ potravin se táhla od očekávaných cereálií, sušenek, luštěnin a těstovin, přes psí granule a ptačí zob až po krabice s tabletami do myčky a dětské pleny. Na většině obalů to vypadalo, že jde potkanovi více o obal samotný, než jeho obsah. Jasně to ukazovalo na to, že potkan si staví hnízdo. To by nám ještě scházelo… Začali jsme bojovat s časem.

Březost trvá okolo 20 dní a pak bychom měli na krku o 6-8 potkanů více. Začali jsme střídat návnady v živolovce… zásadou je používat potraviny, které se v prostoru nevyskytují a potkan tak uvítá zpestření jídelníčku o důležité živiny a látky, které v prostředí obtížně dostane z jiných zdrojů. Po makrele přišla na řadu zelenina a vejce.. marně. To už jsme ho začali proklínat do čtvrtého kolena a zaměstnanci obchodu z nás měli pravidelnou atrakci.

V zoufalství jsem sáhl po návnadě, která by mne za normálních okolností nenapadla. Nejen, že ve skladu bylo podobných laskomin poměrně hodně, od čokolád, sušenek a různých müsli, přes sladkosti všeho druhu, ale mezi nakousanými potravinami tvořily tyto věci bezvýznamný podíl.

Hned jak jsme přijeli na další kontrolu, zaměstnanci nás vítali radostně už na příjmové rampě. Šli jsme rychle do skladu a tam, uzavřena v živolovné pasti, seděla vypasená samice potkana a kulila na nás kulatá očka. Vedle ní už jen miniaturní zbytek toho, co jí dostalo… zbytky punčového dortu.

Vůně rumu se jí stala, stejně jako mnoha jedincům prý inteligentnějšího druhu, osudnou. Na závěr je nutno říci, že ačkoli jsem to ještě několikrát vyzkoušel, už mi na to nikdy žádný další potkan neskočil. Takže příště začne souboj důvtipu člověka a potkana zase od nuly.